Docu-fikce o babičce nikoliv podle Boženy Němcové. Inscenovaný dokument o bouřlivé a pro někoho možná i pobuřující etapě života pětapadesátileté Slovenky, která - znechucena muži své generace - začala na internetové seznamce hledat milence ve věku od osmnácti do šestadvaceti let. Na její „mírně zvrhlý" inzerát jí odpovědělo 650 mladíčků... „Erotická tragikomedie o stárnoucí ženě, která chce vrátit čas" vstoupila do distribuce pod poněkud matoucím žánrovým označením „dokument", ačkoli to je dokument hraný. Rekonstruuje a zpětně inscenuje bouřlivou a pro někoho možná i pobuřující etapu života pětapadesátileté Slovenky, která si znechucena muži své generace, kteří jsou zatrpklí anebo nasáklí alkoholem - podala na internetové seznamce inzerát. Jeho prostřednictvím hledala muže od osmnácti do šestadvaceti let. Odpovědělo jí na šest set padesát mladíčků... Dokumentárních postupů využívající „film pro mírně zvrhlé diváky" natočila sedmatřicetiletá režisérka Zuzana Piussi v úzké spolupráci s jeho hlavní aktérkou Tamarou Archlebovou. Ta ve filmu neváhá se značnou dávkou exhibicionismu detailně „přehrát" různá setkání se vzorovými typy mladých lačných amantů (pro některé byla učitelkou sexu, pro jiné plnila spíše roli náhradní matky) a nechat režisérku s digitální kamerou v ruce voyeuristicky nahlížet do svého - ale i do jejich - intimního soukromí. Film Babička ale není jen galerií více či méně groteskních, trapných či bizarních výstředností. Místy se proměňuje i ve svéráznou „sociologickou" sondu, zamýšlející se nad strachem ze stárnutí a nad otázkou, do jaké míry může fungovat vztahový model, který naruby obrací obvyklé partnerské schéma „starší muž a mladá dívka".